2015
Milý Ježíšku.
Tak už jsme se konečně všichni v pořádku vrátili z lyžařského soustředění na Packé. Jsme doma, plni dojmů, nových zážitků a čekáme, až přijdeš s dárky. Na soustředění jsme vyrazili už ve čtvrtek odpoledne a výstup nahoru na chalupu nás pěkně prověřil. Ještě, že nám Míra s ostatními chlapy vynesli nahoru jídlo, to už bychom opravdu nezvládli. Moc jim za to děkujeme!!! V pátek jsme hned dopoledne vyrazili na běžky a odpoledne taky. Podmínky nebyly úplně ideální, ale kolik lidí v té době v naší republice lyžovalo? Navečer pak dorazili naši další kamarádi s rodiči, takže bylo ještě veseleji. Jinak na soustředění bylo pořád co dělat. Když jsme zrovna nelyžovali, tak jsme byli alespoň běhat. A když jsme byli na chatě, hráli jsme různé hry, například ping-pong nebo ostatní stolní hry. Při tom nám vždy náramně vyhládlo a to jsme se pak těšili, co nám za dobrotu připraví Lucka v kuchyni. Bylo to vždy mňam-mňam. Spát jsme pak šli pěkně unavení, jak se na pořádné soustředění patří. My menší jsme také lyžovali, nejčastěji jsme prozkoumávali blízké okolí chalupy, nahoru na svážnici jsme ale museli vylézt každý sám a to už byl pro nás pořádný vejšlap. Během celého soustředění bylo většinou zamračené počasí, až v neděli se udělala inverze a my si nahoře užívali sluníčka a krásných výhledů na přilehlé i vzdálené kopce našich hor. Také jsme se byli podívat na sochy vyrobené z ledu, byl to Karel IV a jeho čtyři manželky. V neděli pak ještě naše řady posílila naše trenérka Eva, abychom jí předvedli, co jsme se za ty dny naučili. Všem se nám na soustředění moc líbilo a budeme rádi, když nás příští rok strejda Karel zase pozve. Tak ještě jednou díky a hlavně šéfovi Afťovi za kvalitní tréninky. Pokud byste se chtěli podívat, jak jsme se měli, mrkněte do fotogalerie.
Letos už po pětadvacáté se ti nejlepší z nás poprali o titul přeborníka Vrchlabí, snažili se urvat co nejvíce bodů do dlouhodobého žebříčku. Jarda Zelinka přijel jako vždy na čas. Chvilku jsme čekali na Afťíky. Ujeli jsme jim. Převezli nás, přijeli autem. Pršelo celou cestu. Letos byl přebor vypsán pro postavy českých večerníčků. Na návsi v Bělči vystoupili důkladně dováženi dva Spejblové s rodinami, Pejsek a Kočička, víla Amálka, Křemílek a Vochomůrka, kluk z plakátu a paní učitelka Macha a Šebestové. Na místě už čekal Rákosníček, Bobek, malá Čarodějnice s Havranem a další klon Křemílka s Vochomůrkou. Občerstvení nebylo připraveno na nápor pohádkových postav. Do lesa jsme šli hladoví a žízniví. Přestalo pršet. Na trati se bojovalo tvrdě, ale čestně. Závod byl příjemný. Malé převýšení. Málo podrostu. Prostě rychlý les. Trať se povedla, nebyla moc záludná ani primitivní. I s mapou bez cest a busoly bylo možné uspět. I bez hendikepu bylo možné kufrovat. Přebor dopadl následovně, velké překvapení se nekonalo: 1. Havran (Afťa); 2. Křemílek (Jelen); 3. Bobek (Fido); nejlepší ženou byla na 4. místě hostující Vochomůrka (Mája Hančová). Pozor - do výsledků zatím není započítána desetiminutová penalizace za nevyužití společné dopravy. Bude řešeno soutěžní komisí. Současně s přeborem se běžel poslední letošní závod VČP. Vrchlabští zaznamenali výrazné úspěchy: D12C – 4. Agáta Knobová; 6. Adéla Randáková; D21C – 3. Helča Randáková; D55C – 4. Blanka Rychlíková; H12C – 1. Maty Štregl; H14C – 1. Hubert Waněk; H70C – 1. Bohouš Zemánek. V Mistrovství oblasti družstev obsadilo žactvo 4. místo, po jaru to bylo o místo lepší. Dorostenci skončili na 11., dospělí na 4. a veteráni na 5. místě. Prostor pro zlepšení je, přes zimu pořádně trénujte, ať všem na jaře ukážeme.
MČR družstev MTBO se konalo na chladné Vysočině. Centrem závodu byla Vysočina Aréna, která je známa ze „světových“ závodů v biatlonu nebo MTB crosscountry. Z důvodu kvalitní aklimatizace odcestovala naše výprava, tak jako do Vracova, už v pátek odpoledne. Neochutnávali jsme tentokrát víno, ale pivo z mikropivovaru v Dolní Branné, které uvařil sám náš první přeborník. Při pohledu na sobotní výsledkovou listinu je zjevné, že se mu aklimatizační ležák náramně povedl. Kromě chladného podzimního počasí nás v sobotu čekaly dva závody, dopoledne sprint a odpoledne middle. Trať sprintu vedla hned za Ski-hotelem v husté síti pěšinek, kde udělat mapovou chybu nebylo vůbec těžké, spíše naopak. Kromě husté sítě běžeckých (lyžařských) tratí, zde byly ještě singltreky pro horská kola, prostě mapařská lahůdka. Odpolední middle vedl netradičně v otevřeném prostoru, po loukách (mohlo se po nich jezdit) směrem na Vlachovice, LOBáci si asi pamatují. Některé kontroly byly vidět z dálky, takže šlo o to, pohlídat si pár klíčových postupů a udržet slušné tempo. Naše výsledky: Ve W14 dopoledne s přehledem vyhrála Zuzka a odpoledne jsme ve W14 zabrali celou bednu, 1. Zuzka, 2. Bětka, 3. Áďa, 4. Naty. Ještě Tomík dojel dopoledne ve veteránské elitě na krásném osmém místě. Pro většinu z nás měl však hlavní závod přijít až v neděli, a sice prestižní závod družstev. Po celoroční zodpovědné přípravě jsme nakonec složili dvě družstva, čímž jsme tentokrát předčili i „konkurenční“ Pardubice. Na start se postavilo celkem 53 družstev, za nás (Jelen, Gabča, Petr Š, Helča a Tomík) a (Míra, Líba, Jirka P, Bára a Dan). Start byl tradičně dle vzoru světoznámých automobilových závodů Le Mans, tedy bez kol, takže na závodníky čekalo kromě krátkého úvodního běhu (a pro některé i hledání svého kola), ještě zandávání mapy do mapníku. Tato procedura se příliš nepovedla zkušenému rozjížděči-Jelenovi a do lesa odjížděl až v závěru startovního pole. V lese se však nenechal „vycukat“ a vrchlabské družstvo přivezl na slibném 8. místě v době, kdy řada favorizovaných štafet ještě bojovala s nástrahami tratě. Naše druhé družstvo přivezl Míra na 47. místě. Na druhé úseky vyrazila Gabča s Líbou, tentokrát obě předvedly spíše svůj horší průměr a tak naše třetí úseky zase měly co dotahovat. Petr po drobné chybě v závěru trati přivezl naše „Áčko na 27. místě a Jirka solidní 43. místo. Na čtvrté úseky vyrazily opět naše ženy, Helča svým osmým časem na úseku vytáhla první družstvo na slibné 18. místo. Výborně jela i dorostenka Bára, která na svém úseku zajela 39. místo. V té době již byla řada favorizovaných družstev diskvalifikovaných a naši stále drželi své pozice se všemi terčíky. Poslední úseky potvrdily zodpovědnou reprezentaci klubu, takže jsme letošní družstva dokončili bez ztráty kytičky. Áčko (spolehlivý finišman Tomík) nakonec dojelo na solidním 19. místě a záda nám úspěšně krylo naše Béčko (s finišmanem Danem) na slušném 38. místě. Letošní družstva jsme si moc užili a podtrhli tak výbornou celoroční atmosféru v našem MTBO teamu. Příští rok jsou závody docela blízko a tak se těšíme, že se naše řady rozrostou o nové ovečky. Foto ze závodů je ve fotogalerii.
Nejvyšší vrchol letošní sezony je za námi. O víkendu v dunách v okolí Vracova proběhlo Mistrovství a Veteraniáda České republiky štafet a družstev. Díru do světa jsme neudělali, ale „cinklo“ nám to mnohokrát. Větší část vrchlabské reprezentace vyrazila už v pátek brzy odpoledne, důvodem byl zodpovědný přístup k závodu, snaha o důkladnou aklimatizaci. Síly jsme nabírali ve sklípku pana Fridricha, večer byl naplněn duchem vzájemného porozumění. Aby nám nic neuniklo a abychom mohli postavit stan na nejlepším místě, vstávali jsme v sobotu brzy a za kohoutího kokrhání vyrazili do centra závodu. Ještě v dopoledních hodinách odstartoval závod elitních kategorií. Trochu jsme sledovali dění, trochu fandili. Atmosféra závodu byla spíše komorní. A čekali jsme, až to začne nám. Postavili jsme 5 veteránských štafet. Tratě byly hodně specifické, na začátku, asi na zahlcení, se běželo ve městě, pak se vběhlo do lesa, kde bylo malé převýšení, les byl dobře průběžný a hodně rychlý. Počet diváků se oproti dopoledni o hodně zvýšil, fandilo se o stošest. A jak se nám v sobotu dařilo? D135 – 23. Dita Waňková, Eva Nýdrlová, Alice Hančová; 24. Gábina Wohanková, Hanka Vlachová, Líba Pilná; H105 – 11. Petr Štregl, Jelen, Afťa; H135 – 30. Jarda Hanč, Míra Kubát, Míša Vrbata; H180 – 5. Jarda Farář, Tomík Štregl, Jindra Knobloch. Po závodě následovalo společné rozpouštění kyseliny mléčné částečně zkvašenou hroznovou šťávou a rozbor chyb spolu s taktickou přípravou na nedělní závod. Zejména nejmladšímu a nejstaršímu veteránskému družstvu se podařilo dodržet stanovenou taktiku – makat naplno a ke konci zrychlit. To se projevilo na výsledcích: HD175 – 7. místo – Petr, Gábina, Afťa, Líba, Jelen; HD225 – 45. místo – Míra, Dita, Míša, Alice, Jarda; HD300 – 6. místo – Jarda, Hanka, Tomík, Eva, Jindra. Za zmínku stojí, že naši současní či bývalí členové byli součástí úspěšných družstev jiných oddílů: Žactvo – 1. VČO 1 (Bertík Waněk); 4. VČO 2 (Maty a Zuzka Štreglovi); Dorost – 3. PHK 1 (Ondra Strarý); Dospělí – 1. LPU 1 (Petra Hančová).
Startovní listina 24. ročníku Pěkných Prázdnin 2015 byla i letos zaplněna bleskovou rychlostí a naše barvy na ní nechyběly. Pořádající oddíl OOB Turnov připravil v krásné přírodě Českého ráje Pohodové PP
Ve dnech 1. – 4. srpna 2015 proběhl na chorvatském ostrově Cres 4-denní Bubo cup, kam se vypravila rodina Polákova hájit barvy našeho oddílu. Afťa běžel kategorii M35 Ultimate (mapy bez cest a méně výrazné barvy) a Lucka Beginners. Centrum závodu leželo západně od vesnice Beli. Pořadatelé počítali s velmi teplým počasím a tak se startovalo od 8 hodin. První, třetí a čtvrtá etapa se běžela v jednom prostoru v oblasti Tramuntana a přesto, že byly tři mapy a z části se i překrývaly, byl terén rozmanitý. Bylo zde hodně kamenných zídek, prohlubní, keřů, minimum cest a v lese bylo možné běžet i kolem zmapovaného vraku auta nebo potkat ovci. Druhá etapa probíhala na okraji města Cres v olivových hájích. Zde bylo více cest a opět spousty kamenných zídek lépe čí hůře překonatelných. První etapa – sprint se běžel na měřítku 1 : 5000, ostatní – zkrácené – na 1 : 7500. Délky tratí byly vzhledem k velkému vedru velice příjemné a pohybovaly se kolem 4-5 km v hlavních kategoriích. Barvy byly uhájeny – Afťa svou kategorii celkově vyhrál, Lucka byla na třetím místě. Odkaz na stránky závodu je zde.
štěstí, že Tomáš Štreglů umí vyrazit včas a tím nám zajistil nejvýhodnější pozici v kempu u rybníka Bolevec. Pěkně pod stromy, kousek do vody, kousek k restauraci. První etapa se povětšinou vydařila, i když některým trochu trvalo, než se srovnali s mapou. Centrum bylo na letišti, takže jsme před startem byli pěkně rozehřátí, ani jsme se nemuseli rozjíždět. Druhou etapou byl sprint v městském parku na Borech. Ke kontrolám blízko, sem tam málo viditelné cestičky, trasa řádně zamotaná, stres, mapa 15 vteřin před ostrým startem. Klíčem k úspěchu bylo umět správně čísla, jedním okem sledovat cestu, druhým mapu a třetím závodníky okolo. Třetí etapou byl opět middle. Záludností tratě byl povinný úsek pod dálnicí, kde se shromažďovala spoře oděná děvčata (údajně spíš báby), a kdo se zahleděl, byl v tu ránu ztracen. Někteří se ztratili i bez pohledu na ně. Někteří vložili do svého závodu nepovinnou vyhlídkovou projížďku po objezdu. Někteří opět nezvládli počítat dále než do 14ti. Vzhledem k tomu, že bylo lehce nad třicet stupňů ve stínu, je s podivem, že jsme vůbec dojeli v pořádku. Čtvrtá etapa se už zdála být spíše cestou peklem. Vedra nepolevovala, trať se prodloužila, jel se long, terén se stal více kopcovitým. Ti z nejlepších kategorií (muži elita a junioři) se podívali až na kopec Krkavec, což v tu chvíli asi moc neocenili. V tomto závodě byl celkově zaznamenán největší úbytek soupeřů, neboť se vzdávalo o stošest. Budiž nám čest, že jsme tentokrát dojeli všichni bez ztráty kytičky. Pátá etapa byla bonbonkem. Vzhledem k tomu,
že už vedra byla neúnosná, pořadatelé zařídili v noci pěknou bouřku, která nám málem odnesla altán. Druhý den bylo sice dýchatelněji, ale nohy už po čtyřech dnech odmítaly nějaký rychlejší pohyb. Přece jenom, kdy se dostaneme čtyři dny po sobě na kolo. V úvodu závodu bylo zapotřebí polámat si mozek s free orderem (volné pořadí kontrol), pak následoval klasický middle s cílem v centru veškerého dění, v kempu. Pro finišery byla připravena sprinterská rovinka, kterou jsme samozřejmě využili a ještě v závěru se řádně předvedli jako závodníci. A jak jsme dopadli? Za mezinárodní účasti a hojného počtu závodníků byl: Pavel Wohanka v mužské elitě 46. z 95 účastníků, Tomáš Štregl v M40 ("staří" eliťáci) 32. z 84, Jiří Pilný v dlouhém závodě pro každého 2. z 10, Dan Hrdinka v juniorech (M20) dojel 2x do 20. místa a kupuje jednu bonboniéru. Na dva závody také přijel Honzík Charvát, který byl v sobotu v třetí, nejlepší z Čechů a v neděli dojel osmý. Ze startujících dam a slečen: Zuzka Štreglová 12., Martina Waňková 14. a Bára Pilná 22. ze 30, přičemž Zuzka s Martinou byly též účastnicemi MTBO Akademie, takže trénovaly doslova od rána do večera a mezitím si zazávodily. V kategorii W21A Gabriela Wohanková 14. z 43 a last but not least Líba Pilná W40, nebýt záměny čísla 56 za 58, byla by též mezi patnácti nejlepšími. Za dobrými výkony závodníků stojí zejména všeobecná pohoda, dodržování pitného režimu i dobré stravovací návyky v podobě večerního grilování.
Poslední jarní závod v VČP připravili pardubičtí pořadatelé pod vedením Karlose na mapě Blanická stráň. Věrni tradici jsme vyrazili včas, odměnou nám bylo osobní přivítání ředitelem závodu a možnost zabrat nejlepší místo pro stan. Shromaždiště nebylo zrovna velké, ale snad se všichni vešli. Občerstvení bylo v režii místních hasičů a fungovalo, fronty se netvořily. Mapa nabízela větší množství komunikací, střídal se dobře průběžný les s hustníky, v části mapy bylo hodně terénních detailů. Tratě se povedly, nebylo velké převýšení, bylo nutné stále hlídat mapu. Chybovat se dalo velmi lehce. Nejlepší z našich byli: D12C – 6. Agáta Knobová; D14C – 4. Zuzka Štreglová; D16C – 4. Katka Matoušová; H10C – 4. Filip Hanuš; H12C – 1. Maty Štregl; H14D – 1. Honza Procinger; 2. Jarda Mejsnar; 3. Tomáš Krampera; H21C – 4. Afťa Polák; H55C – 1. Jindra Knobloch; 4. Jarda Farář; H70C – 3. Bohouš Zemánek. Žactvo díky výborným výsledkům vybojovalo za jarní část 3. místo.
Velkou část soboty jsme místo u vody strávili v lesích okolo Hořického Chlumu. Osmé pokračování VČP připravili pořadatelé z hořického oddílu. Závod byl zároveň oblastním mistrovstvím. Za centrum zvolili hřiště v Šárovcově Lhotě. Měli jsme štěstí, že jsme dorazili včas a zabrali stín pod velkou lípou. Občerstvení zajišťovali pořadatelé vlastními silami, hlavně po závodě chvílemi nestíhalo, hlavně u nápojů. V lese to bylo, i díky velmi vysokým teplotám, hodně náročné. Střídal se dobře průběžný les s hustníky a zarostlými pasekami, ve velké části lesa ztěžoval běh nepříjemný podrost. Tratě se povedly, dobrá klasika. Ne vše ale bylo ideální – závodníci startující později, neměli pití ani na občerstvovačkách ani v cíli, to bylo v tropickém počasí velmi nepříjemné. Komu se dařilo? D14C – 6. Zuzka Štreglová; D14D – 6. Markéta Balogová; D16C – 3. Katka Matoušová; D21A – 4. Helena Randáková; D40C – 3. Dita Waňková; 4. Líba Pilná; H12C – 2. Maty Štregl; 3. Bertík Waněk; H14D – 1. Tomáš Krampera; 2. Jarda Mejsnar; 3. Honza Procinger; H18C – 1. Ondra Starý; H21C – 1. Afťa Polák; H60C – 2. Jindra Knobloch; 5. Jarda Farář; H70C – 1. Bohouš Zemánek. Žactvo spadlo na 4. místo, na slávisty na 3. místě ztrácí pouhých 9 bodů.
Přesně v 5:45 jsme nabrali posledního pasažéra a vydali se směr Kroučová. Brzký odjezd se vyplatil, viděli jsme pořadatele v akci při stavbě shromaždiště a na shromaždišti jsme na rozdíl od ostatních i parkovali. Ušetřený kilometr chůze s plnou polní se vyplatil, o čemž hovoří výsledky. 4 vrchlabští žáci přijali nominaci a ve Vyzývacím poháru reprezentovali Východočeskou oblast. Prvním závodem byly sobotní dopolední štafety v Kroučové, v lesích mezi chmelnicemi. Našim se dařilo na výtečnou. Zuzka Štreglová běžela druhý úsek nakonec vítězné štafety D14, Máťa Štregl a Bertík Waněk dobře rozběhli nakonec vítěznou štafetu H12. Výborně běžela Agátka Knobová, jejíž štafeta byla po dvou úsecích na prvním místě, bohužel z důvodu neočekávaných zdravotních problémů jedné z nominovaných neměla její štafeta obsazen třetí úsek. Začalo to dobře. Odpoledne všechny čekal sprint převážně ve staré části Žatce. Tratě byly různé kvality, většinou to byl běžák bez velké možnosti voleb, delší tratě byly alespoň na začátku zajímavé, hlavně bylo nutné číst popisy – vnitřní vs. vnější roh. Spíš to byl nudný sprint. Vrchlabští na medaile nedosáhli a dopadlo to takto: D12 – Agáta byla 19 ze 77; D14 - Zuzka byla 9. ze 77; H12 – Bertík 16. a Máťa 22. z 89. Po sobotě bylo jasné, že VČO Vyzývací pohár opět vyhraje, motivace asi polevila, výsledky nedělních štafet zůstaly daleko za sobotními: Zuzka se svojí štafetou opět vyhrála, Agátka vybojovala se svojí štafetou 6. místo, kluci po hodně chybách obsadili 10. místo. Když se všechno dohromady sečetlo, vyhrála Vyzývací pohár rozdílem několika tříd Východočeská oblast. Co si kromě výše uvedeného zapamatuji – dobré shromaždiště a catering, krásná krajina formovaná chmelnicemi, neustálé problémy s vyčítáním, nešikovně postavená divácká kontrola v neděli a dorostenci nezdraví. Jinak OK. A ještě musím zmínit, že Ondra Starý v barvách OK99 v sobotu finišoval na výborném 1. místě v H18.
Po dvou letech jsme se vrátili na stejné shromaždiště a stejnou mapu. Na mapě Zdelov, což je mapa s nejvyšší hustotou komunikací ve střední Evropě, připravili pořadatelé z Týniště nad Orlicí zkrácenou trať. Z mapy stavitel vytěžil maximum, střídaly se nutné, ale dost nudné přeběhy okořeněné hustým borůvčím, se zajímavějšími pasážemi v hustnících, kde to rozhodně nebylo jenom o běhu. Mapu jsme proběhali důkladně, v „jednadvacítkách“ se trať křížila 8x. Celkově hodnotím pozitivně. Shromaždiště nabídlo klobásy, držkovku a guláš výborné kvality, za dobré ceny a bez front. Přálo i počasí, nemuseli jsme ani stavět stan. Hodnocení je možná neobjektivní, vrchlabským barvám se tentokrát dařilo, to se potom mouchy hledají hůře. Takže, jak jsme dopadli: D14C – 3. Zuzka Štreglová; D16C – 5. Terka Stará; D21A – 2. Helča Randáková; D45D – 5. Hanka Vlachová; H12C – 1. Maty Štregl; 3. Bertík Waněk; H14D – 3. Jarda Mejsnar; 4. Tomáš Krampera; H18C – 1. Honza Tomeš; H21C – 1. Afťa Polák; H21D – 6. Ruda Kutlvašr; H55C – 4. Jindra Knobloch; 5. Jarda Farář. Žactvo si opět polepšilo a po delší době se vrátilo na 3. místo, je to o malý kousek před 4. a 5. místem, bude to ještě velký boj, držím palce.
V sobotu brzy ráno, konkrétně v 6:30 jsme ve třech autech vyrazili směr Šumava. Při stanovení času odjezdu převážil názor zasloužilých veteránů, na místo jsme dorazili jako jedni z prvních. Pochybení veteráni odčinili aktivním přístupem při transportu materiálu na shromaždiště a stavbě stanu. Shromaždiště prostorné, louka posekaná, občerstvení dostatečné. V sobotu byla na programu netradičně krátká trať. Běželo se na mapě Sedlo, pojmenované po stejnojmenné rozhledně. Terén byl hodný ŽA - velmi náročný na mapování i na běh. Hodně skal, skalek a kamenů, kamenitá podložka, velké převýšení a málo cest.
Tratě byly těžké, ale pěkné, nádherný orienťák. Málokomu se podařilo neudělat chybu. I mezi vrchlabskými tací byli: D21A – 4. Helena Randáková; D55B – 5. Eva Nýdrlová; H12 – 5. Matyáš Štregl; H65B – 1. Jarda Farář; H75B – 2. Bohouš Zemánek. V neděli nás čekala opravdu výživná klasika opět s velkým převýšením, delší tratě se dostaly i do „zelenějších“ prostorů a do podhradí Kašperku. Počasí se oproti sobotě pokazilo, ochladilo se, drobně pršelo jenom ráno. Nakonec se vyjasnilo, pěkně jsme se vypotili. Tratě se opět povedly, nabízely dostatek voleb postupů a prověřily fyzickou připravenost. Výtka pořadatelům za sobotu i neděli – vyvěšování výsledků bylo hodně pomalé, pořadatelé by si měli uvědomit, že nezávodí jenom elita, ale i dalších více než 1.000 lidí. Úspěšní v neděli byli: D55B – 2. Eva Nýdrlová; H12 – 1. Matyáš Štregl; H18A – 4. Ondra Starý; H65B – 4. Jindra Knobloch; 5. Jarda Farář; H75B – 3. Bohouš Zemánek.
Po oslavách Svátku Práce jsme v sobotu ráno vyrazili k Chrudimi, konkrétně k Vranovu poblíž Ctětína, kde bylo pro oba víkendové závody na louce postaveno shromaždiště.
Velkým plusem celého víkendu bylo počasí, ani jednou nekáplo, připravené holínky jsme nemuseli použít, teplota ideální pro běh. Velmi povedená byla krátká vzdálenost na start – po oba dny 300 m. Drobná výtka se týká občerstvení, nabídka nebyla příliš široká a brzy odpoledne už byly k dispozici jenom buřty. A točilo se nepivo G.:-( V sobotu byla na programu klasická trať na mapě Oběšinka. Tratě byly dost náročné, časy vítězů na horní hranici směrných časů. Střídaly se postupy s volbou s kontrolami s těžšími dohledávkami. Fyzická připravenost byla klíčová pro úspěch. Na mapě převládala zelená, hustníky byly dost „výživné“. I bílá v některých částech měla být světle zelená. Hustá síť komunikací a velké množství vodotečí a malé převýšení. Kdo z našich se s nástrahami Oběšinky vyrovnal nejlépe? D16B – 5. Katka Matoušová; D55B – 4. Eva Nýdrlová; H12C – 4. Maty Štregl; H65B – 6. Jarda Farář.
V neděli se běžela krátká trať na mapě Hladký les, částečně se překrývala se sobotní mapou, tratě se dostaly i do prostoru s množstvím terénních detailů. Byla to pěkná krátká trať – kontroly odsýpaly v dobrém rytmu, nutné bylo neustále hlídat směr, zejména v hustnících, kde byla umístěna většina kontrol. Vrchlabským se v neděli dařilo: D16B – 1. Katka Matoušová; H12C – 1. Maty Štregl; H21B – 6. Petr Štregl; H65B – 3. Jindra Knobloch; 5. Jarda Farář. Nejlepším vrchlabským sprinterem na doběhu byl autor článku.
Závod na klasické trati připravili pořadatelé z Vamberka v blízkosti obce Polom. Běželo se na stejnojmenné mapě, nepleťte si se stejnojmennou mapou, na které se běžela před dvěma lety jedna etapa CVČ. Mapa byla plná hustníků a zarostlých pasek, v severní části velmi prudký a dlouhý svah. Kvalita mapy solidní, aktualizovaná na jaře. Shromaždiště útulné, občerstvení zajišťovali pořadatelé vlastními silami a mělo rezervy, ráno se čekalo na kafe, odpoledne na pivo a buřty. Tratě měly middlový charakter, žádné volby postupů. Zdolávání většiny převýšení nechal stavitel až na závěr závodu, to nebylo zrovna povedené. Naši nejlepší byli: D14C – 2. Zuzka Štreglová; D21A – 2. Helena Randáková; D45C – 2. Eva Nýdrlová; D65C – 5. Věra Knoblochová; H14D – 3. Jarda Mejsnar; H70C – 1. Bohouš Zemánek; Žákům se nedařilo tak, jako v minulých závodech a v průběžném pořadí klesli na 5. místo. Medailové pozice jsou ale velmi blízko, snažte se v Horním Javoří.
V sobotu v 7:00 jsme vyrazili k Rychnovu na celodenní výlet. První zastávka byla v Hradisku. Na stejnojmenné mapě se běželo 3. kolo VčP, tentokrát závod na krátké trati. Počasí mělo blíže k zimě, než jaru, trochu svítilo sluníčko, jinak zima a hodně větrno. Počasí jsme si opravdu pěkně užili, rada starších totiž rozhodla, že stan se stavět nebude a tak zůstal v autobuse. Příště na ně nedáme. V lese to bylo pěkné, tratě zajímavé, mapa dobrá. Chvíli se valilo naplno čistým lesem, hned na to se muselo přibrzdit v zeleném. Kdo to zvládl, uspěl. Na shromaždišti bylo vše potřebné, jen občerstvení moc nestíhalo. A byly jen buřty a chvilku polívka :-(. Některým z nás se dařilo: D12C – 5. Adéla Randáková; 6. Agáta Knobová; D14C – 2. Zuzka Štreglová; D16C – 5. Katka Matoušová; D21A – 5. Helena Randáková; H12C – 2. Bertík Waněk; 6. Mates Štregl; H14D – 4. Tomáš Krampera; H18C – 3. Jan Tomeš; H21C – 1. Ondra Starý; 5. Afťa Polák; H70C – 1. Bohouš Zemánek. Po vyhlášení následoval přesun do Rychnova, konkrétně na Kolowratský zámek, centrum závodu bylo v zámeckých nádvořích. V okolí zámku se běžel sprint, který byl Mistrovstvím oblasti. Shromaždiště bylo pěkné, ale s občerstvením si pořadatelé hlavu nelámali a zámecká kavárna moc nestíhala. Sprint se běžel téměř celý v městské zástavbě, ke konci se zaběhlo do zámeckého parku. Tratě – byl to městský sprint, takže jednou zleva, jednou zprava. Hlavně běžet a vědět kam. Mapa – dobrá, jen škoda, že průchody byly na mapě zvýrazněny (značka 708 dle ISSOM). Závodníkům to velmi ulehčilo rozhodování. Po závodě jsme vyrazili k domovu a po 12 hodinách jsme se dostali tam, odkud jsme ráno vyrazili. Byl to dlouhý den. Naši nejlepší sprinteři jsou: D12C – 4. Adéla Randáková; D14C – 5. Zuzka Štreglová; D16C – 3. Martina Waňková; D35D – 3. Alice Hančová; H10C – 1. Filip Hanuš; 4. Jan Čivrný; H21C – 3. Afťa Polák; H60C – 5. Tomáš Štregl; H70C – 2. Bohouš Zemánek. Po obou závodech drží žactvo stále 3. místo, náskok na 4. místo se nepatrně ztenčil.
Po roční pauze jsme se vrátili k Náchodu na mapu „Popílek“. Tentokrát pořadatelé ze Startu Náchod vybrali za shromaždiště okolí školy v Dolní Radechové. Jaro už začalo na plno, počasí přálo, obloha bez mráčku, teplo akorát na pěkné proběhnutí. Všichni si hned po startu „užili“ výběhu, delší tratě se potom proběhli v klidu a po rovině v dobře průběžném lese a největší mazáci zamířili i do megahustníku. Poslední část všech tratí zavedla všechny do vyschlé části odkaliště popílku. V třímetrovém suchém rákosu se na konci závodu dalo nasekat hodně chyb. Závod se pořadatelům povedl. Mapa dobrá, tratě co jsem slyšel bez připomínek, shromaždiště a občerstvení taky. Jedna výtka pořadatelům by se našla. Proč se točí průmyslový Gambrinus, když nedaleko sídlí Primátor nebo Krakonoš? Jak jsme dopadli? Jako vždy se našim barvám dařilo: D12C – 4. Knobová Agáta; D16C – 4. Martina Waňková; 6. Katka Matoušová; D21C – 6. Helča Randáková; H12C – 2. Bertík Waněk; 3. Mates Štregl; H14D – 6. Tomáš Krampera; H21C – 6. Afťa Polák; H55C – 6. Jarda Farář; H70C – 1. Bohouš Zemánek. Vrchlabské žactvo zatím s přehledem drží 3. místo.
V Osečku nedaleko Poděbrad uspořádal oddíl SHK první závod Východočeského poháru. Závod byl připraven, kromě Východočeské, i pro Středočeskou a Pražskou oblast. Východočeši měli tu výhodu, že startovali jako první. Běželo se na nové mapě, les nebyl pro orientační běh ještě využit. Prostor závodu – rovina jak u Kolína, hodně cest a průseků, les většinou dobře průběžný bez výrazných terénních detailů. Mapově nebyl závod příliš náročný, stačilo zvládnout azimut a nenechat se rozhodit drobnými nepřesnostmi mapy. Zajímavější by byl závod o měsíc později, až se vše zazelená. Na začátek sezony fajn proběhnutí. V lese se dařilo těmto bourákům: D12C - 6. Gábina Matoušová; D14C – 2. Zuzka Štreglová; D14D – 4. Bětka Randáková; D16C – 4. Katka Matoušová, 5. Martina Waňková; D21C – 4. Helča Randáková; D45C – 6. Eva Nýdrlová; D45D – 3. Hana Hančová; D65C – 5. Věrka Knoblochová; H12C – 1. Bertík Waněk, 4. Mates Štregl; H12D – 2. Kuba Procinger; H18C – 4. Ondra Starý; H21C – Afťa Polák; H55C – 2. Jarda Farář; H70C – 2. Bohouš Zemánek. Družstvo žáků zatím drží pěkné 3. místo, tak se snažte i nadále. O autorovi, který bude mít tu čest napsat příští článek o závodu VčP, rozhodne spravedlivý los. Tímto je také vyhlášena bohatě dotovaná soutěž „O nejlepší článek sezony 2015“.
Nejen hledat vysněnou oddílovou klubovnu vyrazili naši laufaři před 14 dny do vzdáleného Estonska. Hlavní náplní jejich „zájezdu“, kromě ostatního běžkování, byl tradiční Tartu maraton klasickou technikou dlouhý 63 km. Na sever jsme odcestovali již ve středu odpoledne. Cesta dlouhá cca 1400 km nám zabrala skoro 20 hodin. Hned ve čtvrtek odpoledne jsme se jeli po náročné cestě protáhnout, projetím si části naší trati. Dle prezentovaného profilu měl být „největší“ kopec závodu na sedmnáctém kilometru, jménem Harimägi. Všichni byli po cestě natěšení, takže ho většina z nás vyjela bez stoupacího vosku, pouze soupaží. V pátek dopoledne jsme jeli do města Otepää, které je známé tím, že se zde jezdí lyžařské svěťáky, ty hladké i biatlony. Náš maraton zde startuje, takže jsme si opět prohlédli část tratě, včetně místních standartních tratí. Odpoledne jsme odjeli pro startovní čísla do města Tartu, které má kolem 100 000 obyvatel a sídlí zde též nejstarší a nejslavnější estonská univerzita. Na rozdíl od estonského politického a finančního centra Tallinnu je město Tartu často považováno za centrum vzdělanosti a kultury. Vzhledem k tomu, že Tartu je univerzitním městem, je místní noční život poměrně bohatý. Nachází se zde řada barů, restaurací a nočních klubů. Turisticky nejatraktivnější jsou Wildeova irská hospoda a Prachárna, kterou jsme proto nemohli vynechat. V sobotu bylo v plánu projet další část tratě, a sice posledních 10 km. U laufů je vždy dobré vědět, co ho kde ještě čeká, jaký kopec ještě bude následovat. Zejména v závěru, kdy už člověk únavou vidí skoro dvojitě. Tato část tratě byla díky nepřízni počasí již v horším stavu, stopa byla často špinavá a ledová. Odpoledne nás již čekalo zdlouhavé mazání lyží pro nedělní závod. Vzhledem k očekávanému stavu tratě (ledová stopa) se někteří naši členové rozhodli pro risk, namazat parafinem i komoru skluznice, a tedy celý závod absolvovat soupaží. Dalším důvodem bylo, že profil závodu, který pořadatel uváděl na svých stránkách, byl celkem příznivý a dle něho nás po Harimägi již neměl čekat žádný velký kopec. Realita v neděli však byla jiná. Ještě při zvuku budíku v našem útulném domečku se saunou ukazoval teploměr pouhých -0,5 stupně, avšak již během vaření ranní kávy se dala rtuť překvapivě do pohybu. Ubytování jsme opouštěli asi za hodinu, teplota byla už -4oC a zcela se vyjasnilo. Trať byla perfektně připravená, na startu v Otepää na nás čekalo 20 klasických stop, zdaleka ne ledových a zdaleka ne na klistr. Loterie při mazání stoupacích vosku to sice asi byla, ale to si většina z našich už ani nevyzkoušela. Jen Leoš a Hančik do poslední chvíle testovali mázu, zrovna tak jako v mazacím stánku TOKO. I tam časem zjistili, že ten den lépe pojede SWIX a všem ho také překvapivě mazali. Zbytek naší výpravy tedy od startu soupažil jako o život, u rozhledny Harimägi už byly jejich ruce pěkně vytahané a to ještě nebyli ani v polovině trati. Za polovinou už to bylo utrpení, každý další kopec nás pěkně bolel i při pohledu, jak ti skuteční klasici to vyjíždějí s naprostou lehkostí. Celkové převýšení závodu bylo kolem 700m, takže žádná placka. Do cíle jsme však dorazili všichni, tedy až na Jindřicha, který pro nemoc nakonec nenastoupil. Pořadí dopadlo následovně, v čase 2:43:41 vyhrál „profík“, Nor, Eldar Roenning a za necelou hodinu po něm pak začali dojíždět naši: 446. Jelen 3:38:53, 525. Ivan 3:43:52, 842. Afťa 3:57:51, 1383. Míra 4:19:16, 1817. Míša 4:34:55, 2185. Hančík 4:49:07, 2568. Leoš 5:04:03. Celkem se závodu zúčastnilo kolem 5000 závodníků. Pár fotek z celé akce: zde. A co příští rok, dopadne konečně ta Marča?!
Minulý víkend se konal poslední závod letošní LOB sezony v Krušných horách v Abertamech. My jsme byli u toho a dobře jsme udělali! Škoda, že nás z Vrchlabí jelo jen 5 závodníků. Bohužel všichni ostatní reprezentanti našeho oddílu plnili jiné povinnosti.
MČR v LOB ve sprintu a štafet pořádal v sobotu 7. 2. 2015 oddíl Studenec na Strážníku, pořadatelé připravili pěkné tratě, jak na sprint, tak na štafety, počasí bylo krásné a nám se také dařilo: sprint D14 - 2. Zuzka Štreglová, 4. Bětka, 5. Adélka Randáková. Mistryní ve sprintu v D17 se stala Martina Waňková a v D21 Helena Randáková, na 3. místě dojela Petra Hančová, 6. Zuzka Kubátová. D35 - 2. Andrea Štreglová, 6. Alice Hančová. Ani kluci se v konkurenci neztratili: H14 - 8. Mates Štregl, H17 - 5. Ondra Starý, H35 - 4. Petr Štregl, H45 - 3. Míra Kubát a H75 - 3. Bohouš Zemánek.
Odpoledne závody pokračovaly štafetami. Podařilo se nám sestavit 6 štafet: D14 - 1. místo Adéla a Bětka Randáková se Zuzkou Štreglovou, D18 - 3. místo Martina, Terka, Katka, v hlavní mistrovské kategorii D21 dojely na 1. místě Zuzka, Petra a Helča, v D105 - 1. místo Andrea, Alice, Karolína, H14 - 2. místo Mates, Honza, Hubert. V H140 po velkém boji dovezl Petr Štregl 1. místo společně s Mírou a Pavlem.
V neděli pokračovali závody klasikou, už jenom ŽA, ŽB, a to už počasí tolik závodníkům nepřálo, ale tratě vydržely, a tak se pořadatelům podařilo uspořádat pěkné závody a všichni jim děkujeme. Výsledky: D14 - 6. Adélka, 8. Bětka, D17 - 3. Katka, D21 - 1. Zuzka, D35 - 4. Alice, DE - 1. Helča.
Tréninky
Závody
Zprávy: