EJYMTBOC Mistrovství Evropy Juniorů a Dorostu v orientační cyklistice 10.10. 17.11.2021    Začátkem října členka našeho oddílu, potažmo též členka dorostenecké reprezentace v MTBO, Lucka Messnerová odjela na Mistrovství Evropy dorostu do Portugalska. Do Vrchlabí přivezla stříbrnou medaili ze závodu štafet, kdy se na třetím úseku blýskla bezchybným výkonem. A jak viděla celé mistrovství přímo Lucka?    V pondělí 4.10. jsem se společně s juniorskou reprezentací vydala na Mistrovství Evropy do portugalského Abrantes. Na letišti jsme vypadali jako zájezd do Bradavic, jelikož každý z nás před sebou tlačil vozík s kolem, které bylo buď ve speciálním kufru na kolo anebo v krabici, já zvolila druhou možnost, dále jsme všichni měli svůj kufr s osobními věcmi a batůžek, na kterém většině z nás visela cyklistická přilba. Všichni jsme v pořádku prošli kontrolami, najedli se a byl čas nastoupit do letadla. Pro mě to byl můj první let v životě a nemohla jsem si ho užít více. Koukali jsme na film, debatovali o terénech, které nás čekají a užívali si noční pohled na jihozápadní Evropu. Na letišti v Lisabonu jsme si půjčili mafiánské dodávky a čekala nás přibližně hodina jízdy do našeho ubytování. Tam jsme všichni jen vyčerpaně lehli do postelí a prospali téměř celé dopoledne následujícího dne.        V úterý nás čekal výlet do obchodu pro doplnění zásob jídla, sestavování kol a první projížďka po okolí.        Dalšího dne jsme jeli do centra závodu, Abrantes, abychom se všichni mohli nechat otestovat na již všem známou nemoc covid-19 a abychom si vyzvedli mapy na modelový závod, na který jsme jeli hned po obědě v místní restauraci. Každý z nás zvolil trochu jiný způsob, jak si projet modelovou trať. Někteří se ve skupinkách vydali objet pár kontrol, jiní si zase naplánovali nejideálnější postupy a vyrazili. Já jsem jela postupy, které bych si normálně nezvolila, abych se koukla, jak vypadá která cesta a co mohu od terénu očekávat, ale ani hodina strávená v lese nanečisto mě nemohla připravit na to, co mě čeká při závodě.        Ve čtvrtek v 7 ráno jsme vyrazili do vojenské základny do Santy Margaridy, kde nás čekal Sprint. Závod se jel na měřítku 1:10 000, což nebyla nejchytřejší volba. I přesto, že závod byl hezky postaven a ubíhal neskutečnou rychlostí, tak na malé mapě toho nebylo moc vidět, což vedlo k chybě snad všech českých závodníků. Na mapě byly dvě paralelní cesty, mezi kterými se nacházel plot. A tam byla kontrola. Bylo to opravdu nepříjemné zjištění, když jsem jela a najednou vidím svoji kontrolu za plotem. Objížďka plotu mě poté stála 1:20, veliká chyba. Nemluvě o tom, že o 2 kontroly dále mi spadl řetěz. Ačkoliv se většině z nás nedařilo, tak Lucce Nedomlelové se v Juniorkách povedlo vybojovat úžasné stříbrné místo!        Během zbytku dne jsem zvládla v místím terénu při vyjetí ještě několikrát píchnout zadní kolo, což mému sebevědomí moc nepřidalo. Proto jsme dali novou duši a já se začala připravovat na další závod, což byl Middle.        Ze sprintového závodu jsme si všichni odnesli poučení „bacha na ploty“ a vyrazili jsme na tratě. Mapa byla opět trochu netradičně na měřítku 1:15 000 a i přes poučení jsme všechny dorostenky skončily na konci cesty u plotu. Tento naštěstí šel oběhnout, takže jsme zde nenechaly tolik zbytečných vteřin. Bohužel místní terén mě během závodu zradil a na krásné a svižné trati jsem už na osmé kontrole kolo tlačila, zadní kolo a duše opět v háji. Nicméně závod jsem dokončila a v cílové karanténě jsem si mohla podat ruku s Tondou, který pro změnu přerval řetěz. Poté už jsem pouze fandila ostatním závodníkům a s radostí mohu říci, že v Juniorech si Lucka Nedomlelová a Matěj Tuma dojeli pro stříbrné medaile.        Na sobotní Long jsme předělali zadní kolo na bezdušové a hned to bylo lepší. Závod, kde konečně postupy měly volby a nebylo vůbec jednoduché některé vymyslet, jsem si užila snad nejvíce. Terén nám poskytl několik kopců, hromadu cest, na kterých se vyskytovaly velké kameny anebo štěrk, po kterém to do kopců klouzalo anebo listí, které pokrývalo většinu lesa. Organizátoři si pro nás připravili většinu tratě v lese se závěrečnou mapařinkou ve městě, což na malé mapě nebyla žádná sláva. A jak se nám dařilo? Já jsem si dojela pro krásné 5. místo, Sofča Stránská kousek za mnou brala místo 8. a Terka Kadlecová svým výsledkem uzavřela top 10. V Dorostencích se stal Mistrem Evropy Adam Černík a v Juniorech bral 6. místo Matěj Tuma.        V neděli nás jako závěrečný závod čekaly štafety. Junioři bohužel štafety nesestavili, a tak tíha zodpovědnosti ležela na bedrech nám, Dorostencům. V naší štafetě rozjížděla Terka, která druhému úseku, Sofče, předávala na 4. místě. Ta neotálela a místo udržela a já mohla vyrazit na poslední úsek. I přes počáteční problémy s mapníkem jsem trať, dle mého skromného názoru, prosvištěla a dojížděla jsem na krásném 3. místě hned za dvěma štafetami z Ruska. A jelikož na štafetách nemohou místo brát dva týmy z jedné země, tak jsme skončily stříbrné. Dorostencům to občas trochu nejelo, ale i tak vybojovali úžasné 5. místo.        Zároveň s Mistrovstvím Evropy Juniorů a Dorostu se pořádalo také Mistrovství Evropy dospělých (elitní kategorie) a Veteránské Mistrovství světa. Výprava z Česka domů přivezla několik medailí a úspěchů, největší z nich je vítězství ve smíšených štafetách v elitní kategorii.        V pondělí jsme v Lisabonu vrátili půjčená auta, snědli téměř všechno, co bylo na letišti k mání a unavení a spokojení jsme nastupovali do letadla a letěli jsme zpátky do krásných a chladných krajin České republiky. V říjnu mne čekal odpočinek po náročné sezóně a od listopadu už trénuji na další rok, kdy bych se ráda s reprezentací účastnila nejednoho soustředění a určitě budu bojovat o místo v juniorské reprezentaci.     Lucie Messnerová ( Lucka)