Soustředění na Packé boudě (12. - 15. 12. 2024) 18.12.2024    Minulý víkend proběhlo tradiční zimní soustředění na Packé. Oproti minulému roku byla účast na tomto drsném vysokohorském soustředění trochu komornější, ale i tak si to všichni moc užili. Možná se někteří obávali, že Eva bude zdravotně indisponována, takže bude muset místo šéfkuchaře převzít Ruda. K tomu naštěstí nedošlo, Eva přijela a krmila nás výborně jako vždycky, dokonce jsme měli pizzu.    Tentokrát jsme zažili i zamrzlou vodu v kbelíku na záchodě, protože teplota se pohybovala pod -5 stupni. Někteří využili ledovou sprchu, ostatní zvolili moudřejší řešení (vyhnout se infarktu nebo zápalu plic) a radši to ani nezkoušeli. V pátek bylo krásně slunečno, v sobotu a v neděli to už taková paráda nebyla. Alespoň jsme si vyzkoušeli jízdu poslepu, protože každý měl v očích pocitově tak tunu sněhu. Soustředění jsme zahájili ve čtvrtek večer výšlapem po sjezdovce nahoru ze Svatého Petra. Většinu cesty byla mlha, ale těsně pod chatou jsme se dostali nad inverzi. O to víc se dolů nechtělo několika šťastlivcům nad 14 let, kteří museli dojít pro jídlo. Nakonec se překvapivě všichni nějak vysápali nahoru. V pátek proběhly dva tréninky. Nejvíc jsme ocenili rovinky soupaží a Vláďův trénink na techniku bruslení 1:1, po kterém nám řekl, že to stejně nemá cenu, že to děláme všichni blbě a že nic jiného ani nečekal. Zároveň přijel dopoledne Vlastík a odpoledne Martička a odjel úžasný trenér bruslení, který dal přednost soustředění na Černé hoře v hotelu se saunou, splachovacím záchodem a teplou sprchou na pokoji. To se nás dotklo a okamžitě jsme ho přeřadili do B-družstva (až nějaké dáme dohromady, tak tam máš zarezervované místo, Vláďo). Večer měly padat kousky meteoritu, takže jsme se šli ven koukat na hvězdy. Opravdu jsme pár padajících šutrů viděli, jediný, kdo skoro nic neviděl, byl Vlasta, protože se vždycky díval jinam. V sobotu jsme si vyjeli na Bufáč a vestoje si snědli polévku, neboť celá hospoda byla zarezervovaná. Ke stolu Horské služby nás z nějakého důvodu nechtěli pustit a Jonášovo kouzlo výjimečně nezapůsobilo. Ještěže jsme potkali skupinu dobrodruhů z Poděbrad, kteří nám dali řízky a kterým bychom chtěli touto cestou poděkovat. Jízda dolů byla docela vtipná, sněžilo a nikdo nic neviděl. Po pozdním obědě v teple chalupy jsme šli ježdíkovat pod lanovku. Nakonec to stejně skončilo praním a házením koulí na lyžaře na lanovce, takže ježdík použil asi tak jeden člověk. Večer se ta normální část osazenstva chaty dívala na finále StarDance, ta nenormální si dala pár prošlých sýrových popcornů a šla válet sudy po sjezdovce. V neděli soustředění tradičně zakončily štafety, které se ani tentokrát neobešly bez breku. Po důkladném úklidu chaty, do kterého se podařilo zapojit i protestující jedince (nejsem přece žena, abych myl nádobí), jsme se už pouze skutáleli dolů. Celkově to bylo velmi vydařené soustředění a můžeme jen doufat, že se v řadách vrchlabských orienťáků najde příští rok víc nadšenců, kteří si vyzkouší tento jedinečný zážitek na vlastní kůži. Pavla Kutlvašrová