Portugalsko 2019 (2.-9.3.2019) 09.03.2019    Zatímco většina z Vás na začátku března ještě lyžovala, já jsem odletěl naběhat první kilometry do tepla, do Portugalska. Centrem týdenního kempu bylo horské městečko Aguiar da Beira. Zázemím pro skupinu dvaceti orientačních běžců z Ještědského TSM byl hotýlek přímo na mapách, kam kvůli krásným a těžkým terénům jezdí výběry z celé Evropy. Letadlem s mezipřistáním v Lisabonu jsme se dopravili až do Porta, odtud již půjčenými auty do pohoří Beira.    První den nás čekaly dva tréninky – middle na seznámení s terénem a dva rychlé, mapově těžké okruhy. Mapově to šlo, ale terén byl místy tak zasekaný, že jsem celý večer vytahoval trny odevšad. Druhý tréninkový den jsme začali kombotechem, kombinace různých mapových technik, první část mapy obsahovala pouze zelenou, vrstevnice a skály, na to navázal docela náročný a úzký had. Tento trénink se mi tolik nedařilo, trochu jsem bloudil, ale i tak jsem nebyl v cíli poslední. Odpoledne jsme běželi první sprint ve vesnici Dornelas, využili jsme eliťáckou trať z portugalských lednových OB závodů. Na sprintu jsem nevolil ideální volby, ale díky rychlému běhu jsem patřil mezi nejlepší. Další den nás čekal nejnáročnější trénink, klasika v délce 12 kilometrů s převýšením 600 m. Na tu jsem se velmi těšil. Na trati jsem se nevyvaroval drobných chyb, hlavně v dohledávkách, zdárně jsem však po 100 minutách dorazil jako 3. do cíle. Odpoledne jsme odpočívali, čekala nás jen procházka a prohlídka městečka. Další den jsme ale už naplno trénovali. Na programu byl middle (3,8 km) v trochu méně zarostlém lese, který byl dost podobný našim terénům. Na to navázal had dlouhý 2,8 km, který jsem vyklusával. Odpoledne jsme se znovu vypravili na sprint. Tentokrát jsme běželi ve městečku Aguiar da Beira čtyři sprintové intervaly, mezi kterými byl vždy krátký výklus. Jednotlivé okruhy byly zhruba na 4´-6´ a postupy nabídly řadu rozličných voleb, které jsme, jako každý večer podrobně rozebírali. Do tréninku jsem vlítnul nejdřív nohama až pak hlavou, často jsem přebíhal úzké uličky. Poslední den jsme začali moc pěkným tréninkem nedaleko našeho hotelu. Řetízek kontrol nás všechny prověřil po mapové i fyzické stránce, běhalo se v otevřeném skalnatém terénu. Odpoledne jsme šli závěrečný trénink (bohužel v dešti), kdy jsme se rozdělili do trojic a odběhli štafetové úseky. Kontroly byly farstované, trénink to byl rychlý a velmi kontaktní a kdyby nepršelo, bylo by to krásné vyvrcholení celého soustředění.    V Portugalsku jsem vyzkoušel dosud neznámou kuchyni, ochutnal jsem chobotnici i další mořskou havěť a maso na spoustu způsobů. Pak už nás čekalo jenom balení, sjezd k moři, odevzdání aut a přelet z Porta přes Lisabon do Prahy. V Portugalsku se mi moc líbilo, doufám, že se do tak pěkných orienťáckých terénů ještě někdy podívám. Naběhané kilometry nejen z Portugalska jsem zúročil na Jarním poháru v Hradci Králové, kde jsem si vyběhl nominaci na středoevropský pohár dorostu (CEYOC). O tom ale příště. Matyáš Štregl