ČP V MTBO 3.-8. KOLO – 1.5.-3.5. a 8.5.-11.5. 09.06.2026    Aneb z kraje vína do kraje slivovice. První dva květnové víkendy patřily třídenním závodům v MTBO. První destinací byla krajina u Balatonfüred v Maďarsku, druhou pak město proslulé jemným mokem vhodným nejen k léčbě angíny – ve Vizovicích. Absolvovali jsme tedy v deseti dnech 6 závodů a dařilo se nám opravdu hodně. Pro většinu z nás bylo bonusem prodloužení pobytu v Maďarsku, které jsme využili nejen ke koupání v termálních lázních.    1.–3. 5. Balatonfüred        Vzhledem k dlouhé cestě většina volila odjezd z Vrchlabí už ve čtvrtek odpoledne. I tak jsme na shromaždiště nebo do penzionu dorazili až v pozdních večerních či nočních hodinách. Trochu nás zamrazilo, protože v noci bylo téměř mrazivo – teplota se pohybovala jen lehce nad nulou. Naštěstí druhý den vykouklo slunce a vzduch se začal rychle oteplovat.    V pátek se startovalo až odpoledne, takže jsme si našli čas i na poznávání okolí. Přibližně pět kilometrů od shromaždiště se nacházel středověký hrad. Naštěstí byl přístupný i bez průvodce, takže jsme si jej mohli prohlédnout vlastním tempem.    Odpoledne se jel sprint. Pánové z elitní kategorie (Jelen a Fido) museli do karantény, protože jejich závod byl zároveň součástí Světového poháru. My ostatní jsme jim to rozhodně nezáviděli.    Samotný závod byl, řekněme, veselý. Mapa místy úplně neseděla, ale kdo držel azimut, většinou kontrolu našel. Ještě veselejší situace nastala v kategorii MW12, která startovala až po všech ostatních. Jejich cílová kontrola byla umístěna blízko sběrné kontroly elitních kategorií, takže se několika závodníkům stalo, že jim čip zaznamenal kontrolu 100 místo cíle. Organizátoři následně postavili k této kontrole Maďara, aby ji clonil, ale ten se po chvíli přesunul jinam. A zkuste se večer domlouvat s Maďarem… Nakonec vše dobře dopadlo – dětem byl uznán cíl na jejich sběrné kontrole a všichni měli do cíle stejný čas.        V sobotu se jel long, zatímco elitní kategorie absolvovaly middle. Prostor závodu se posunul mírně na jih, kde přibylo vrstevnic a lesy byly podstatně hustší. Všechny kategorie (s výjimkou MW12) dostaly dvě mapy, které obdržely už na startu sešité k sobě. To některým závodníkům způsobilo problémy, protože se mapy slepily a ve stresu či kyslíkovém deficitu občas padala unáhlená rozhodnutí, například vrátit se na start pro domněle chybějící druhou mapu. Jsme rádi, že se podobné komplikace našim závodníkům vyhnuly.    Tratě byly postavené velmi zajímavě. Například kategorie W40 a M14 měly stejnou úvodní část tratě. A kde jinde si může trenér tak dobře porovnat časy se svými svěřenci?        Neděle patřila middlu. Závodní prostor se přesunul do dosud nevyužitého terénu, tentokrát směrem na jihovýchod. Největší záludností byl prostor ve východní části mapy. Vyplatilo se zpomalit, pečlivě přečíst celý zákres a místo objíždění vinohradu využít nezakázané cesty vedoucí přímo skrz něj. Terén byl navíc členitější, přibylo vrstevnic a po dvou dnech závodění jsme se už pořádně zapotili. Někomu se zapotil i mozek a při večerním rozboru pak jen nevěřícně kroutil hlavou, kudy vlastně jel.        Celkově se závody velmi vydařily. Sice jsme museli zalepit několik duší, ale domů jsme si přivezli spoustu medailí a především zážitků. Maďarský terén je totiž výrazně odlišný od toho našeho a člověk se v něm občas cítí jako v africké savaně. Když se navíc přidalo vedro, byl zážitek o to intenzivnější.        A výsledky naší mládeže, vždy umístění po jednotlivých dnech (3 závody)    M12 – 1.,2.,2. Metoděj Wohanka, - 6.,5.,4,Jiří Sedlák - 7.,6.,5. Mára Novák, M14 – 1.,1.,2., - Tonda Wohanka, - 4.,2.,5. Tonda Sedlák,- 3.,6.,4, Štěpán Štučka, - 6.,7.,6. Kuba Wohanka, W14 2.,2.,5. Zuzka Zajícová, W17 – 8.,5.,5., Míša Wohanková        Poté se většina z nás přesunula do Sarvaru a ještě v neděli večer jsme naše namožená těla svěřili léčivé termální vodě. V pondělí bylo „tréninkové“ volno, takže se mládež snažila celý den rozpustit v akvaparku, ale jsou odolní a zůstali vcelku. V úterý se jelo na cyklo výlet do Kemenes Vulkanparku. A co jsme nestihli píchnout či prorazit na závodech, to jsme píchli a prorazili tady . Ve středu dopoledne jsme si dali menší mapový trénink na 12 let staré mapě (cesty kromě teček seděly) jen ty porosty byly trochu vedle. Takže pro děti to byl trénink na vnímání vzdálenosti a tvaru cest, na nic jiného se spoléhat nemohlo. A odpoledne zase voda. Ve čtvrtek už se nikdo koupat nechtěl, takže jsme to všechno sbalili a vyrazili do Vizovic na další závodění.        Pořadatelské video z Maďarska zde:        8.5.-11.5. Vizovice        Giganti pořádali své třídenní závody v okolí Vizovic, takže všude do kopce. Vzdor tomu to výškově nebylo tak hrozné, jak jsme čekali. Pravda, na start leckdo tlačil, ale pak už se dalo všechno vyšlapat, i když fyzička už není, co bývala.    V pátek se jel závod s hromadným startem a všichni, včetně nejmladších kategorií, otáčeli mapu a měli farstované okruhy. A v elitní kategorii otáčeli dokonce dvě mapy. A kdo nedodržoval pravidla a první mapu odhodil, byl po zásluze potrestán, protože výměna mapy nebyla na shlukové kontrole, ale na druhé straně mapy, takže se museli vracet a hledat si mapu. Závod to byl mapově pěkný a velmi dobře postavený, protože do protisměru jeli jenom ti, co se ztratili nebo zvolili opravdu špatný postup. Takže opravdu platilo, že pokud jedete proti všem, asi nejedete ideálně. A co mne jako trenéra nejvíce potěšilo? Že se bojovalo do posledního metru.        Sobotní sprint byl taky pěkně vychytaný. První část v příměstském lesíku s mnoha cestičkami a mnoha plochami s volnou jízdou, poté přesun do areálu školy a další várka kontrol, blízko u sebe, ploty, průjezdy, díry v plotech i zakázané prostory. Člověk musel být neustále v kontaktu s mapou, jinak tam stál a přemýšlel, co už razil a co ne. A hlavně, pořád to říkám KKK (krucinál, kontroluj, kódy)…a stejně pak (nejen) do mne vstoupí pýcha a tři kontroly před cílem….        Nedělní middle. Z větší části v prostoru hromaďáku, jen tentokrát se na start nejelo s takovým převýšením, takže si to člověk musel vyšlapat všechno v závodě. Únava už se taky občas podepsala, ne každý postup byl ideální. Ale i tak jsme zase brali spoustu medailí.        Výsledky mládeže:    M12 – 1.,1.,1., Metoděj Wohanka, - 3.,4.,3. Jířa Sedlák, - 4.,3.,5. Mára Novák, M14 – 1.,1.,1., Tonda Wohanka, - 3.,4.,4. Štěpán Štučka, - 4.,3.,5. Tonda Sedlák, - 6.,-.8. – Kuba Wohanka, W14 – 1.,3.,4. Zuzka Zajícová, - 5.,4.,5., Elen Štemberová W17 – 6.,-.,6. Míša Wohanková        A jak se dařilo dospělým závodníkům? Nechci tu úplně vypisovat každý závod, ale při pohledu do žebříčku je vidět, že si fakt nevedeme špatně!        ME – 18. Pavel Jelen Wohanka, 22. Petr Fido Wohanka, M40 17. Milan Sedlák, 28. Petr Štembera, W21 – 18. Lucka Messnerová, 25. Káča Nováková, W40 6. Gábina Wohanková, 30. Věra Štemberová        Chtěla bych tímto poděkovat všem rodičům, kteří pomáhali při této desetidenní akci, ať již spravováním kol, přehazovaček, vařením jídla, pečením cukroví, doprovodem na start, doprovodem na výlet, večerní pohodou či podporou z dálky. Vaše podpora je pro ostatní neviditelná, ale je stejně důležitá. A bez ní by to šlo velmi těžko!     Gabriela Wohanková