O červené karkulce 25.10.2020    Byla nebyla jednou jedna malá orientační běžkyně, které všichni říkali Červená karkulka. Proč? Protože běhala v takové divné červené čepičce, které se říká karkulka. A k ní si na závody oblékala červený dres.    Jednou ráno ji maminka vzbudila se slovy: „Karkulko, vstávej, máš zase závody!“ Karkulce se moc nechtělo. Ale potřebovala si vyběhat béčko, tak jí nic jiného nezbývalo. A ještě víc se jí nechtělo, protože s ní dnes na závody měla jet babička, které maminka vždycky připravila bohatou svačinu    (lepší než pro ni, a to Karkulku děsně štvalo, protože jí maminka vždycky dala jen třicet korun na párek).        Cestou na závody přežila babiččiny řeči. Na shromaždišti se rychle převlékla do svého červeného dresu a ještě rychleji utekla babičce na start.        V lese se jí celkem dařilo. Kontroly v čipu přibývaly jako po másle. Když tu najednou proti ní stojí pes. Karkulka nebyla na hlavu padlá a dobře věděla, že psi do lesa nesmějí (psalo se to v pokynech). Ale ten pejsek se tvářil tak roztomile a zároveň hladově … Karkulce bleskl hlavou škodolibý nápad. „Poběž se mnou, hafíku!“ mlaskla na psa. Rychle dosbírala zbytek kontrol. Jako šíp proletěla cílem. Vyčetla si a šla na shromaždiště.        Babička právě rozbalovala svačinu. Karkulka psovi pošeptala: „Čekej, až na tebe zamávám!“ Pes (asi byl moc inteligentní), to pochopil a čekal. Karkulka rychle přiběhla k babičce: „Babi, babi, pojď se mnou podívat na výsledky, jestli jsem porazila Popelku!“ Babičce se moc nechtělo, radši by zbaštila svačinu, ale co jí zbývalo. Když odcházely, Karkulka nenápadně zamávala na psa. Ten se připlížil ke košíku a nesežral babičku, jak nám různí pohádkáři tvrdí, ale zblajznul její svačinku. Potom na nic nečekal a zdrhnul.        Babička s Karkulkou se vrátily. Babička začala hystericky ječet a obviňovat okolo sedící z toho, že jí ukradli svačinu. Karkulka ji uklidnila, ať nedělá ostudu a jde si ke stánku koupit párek jako ostatní.    Celou cestu domů se v skrytu duše radovala z toho, jak připravila babičku o svačinu.        A Popelku? Popelku porazila (spadly jí v lese na hlavu nějaký ořechy, tak z toho byla trošku otřesená a běžela pomalu).        Příště: O perníkové chaloupce     Tibor Hájek