O Smolíčkovi 26.11.2020    Členem jednoho nejmenovaného, tedy našeho, oddílu byl chlapec s neobvyklým jménem – Smolíček Pacholíček. Jeho kamarádi mu neřekli jinak než Smolda Pacholda. A my mu tak budeme říkat také.    Smolda běhal kategorii H12D. Ne že by mu to úplně nešlo, ale na „C“ si ještě netroufal. Pobyt v lese ho totiž přiváděl do zapeklitých situací. Pokud chcete vědět, do jakých, čtěte dál.    Na jedněch závodech vyrazil do lesa a celkem se mu i dařilo. Když tu potkal tři bloudící D16, které ho prosily o pomoc. Tak ho rozhodily, že zakufroval a začal volat: „Za hory, za doly, mé …“ Než to dořekl, ozvalo se funění a z křoví vyrazil Jelen. Pokud jste čekali jelena s malým „j“, tak jste čekali marně. Na bajku se přiřítil náš Jelen alias Pavel Wohanka, Smoldův osobní trenér. S úsměvem a nadhledem zorientoval Smoldovi mapu, věnoval mu několik povzbudivých slov a odjel neznámo kam. Závod Smolda zdárně dokončil.        Na dalších závodech Smolda zase vyrazil do lesa, zase potkal tři bloudící D16, kterého zas prosily o pomoc. Zase ho rozhodily a on zase zakufroval. Koho volal a kdo mu přijel na pomoc, to je vám všem jasné. Zase přijel Jelen. Tentokrát už to nebylo s úsměvem a nadhledem, dokonce se to obešlo bez povzbudivých slov. Ale pomohl mu a opět odjel neznámo kam. Závod Smolda zdárně dokončil.        Na třetích závodech Smolda vyrazil do lesa a, co se tam dělo, vám nemusím popisovat. Končí to zase přivoláním Jelena, který se objevil značně nas…štván. Tentokrát Smoldovi nepomohl. Hodil si ho přes řídítka. Dovezl ho na shromaždiště. Našel Evu a Smoldu přeřadil k ní do přípravky. Potom opět odjel neznámo kam. Že by za Gábinou?        Poučení závěrem: Není zvíře jako zvíře a není jelen jako Jelen.     Tibor Hájek